Home » Rodina » Miroslav Bobek: Jako ředitel Zoo Praha žiju svůj sen
domov

Miroslav Bobek: Jako ředitel Zoo Praha žiju svůj sen

Jak jste se dostal z Českého rozhlasu až k místu ředitele pražské zoo?
Vystudoval jsem zoologii a do Českého rozhlasu jsem nastupoval s tím, že po dr. Josefu Kleiblovi převezmu populárně vědecký magazín Meteor. Nakonec jsem po většinu času působil v Českém rozhlase jako manažer, s popularizací přírodních věd a se zvířaty jsem však měl stále co do činění. S přáteli jsme po řadu let připravovali Africkou a později Novou odyseu. Dodnes mi lidé připomínají čápici Kristýnu, kterou jsme „krok za krokem“ sledovali během její migrace z Brd až do východního Senegalu. Mimochodem, příští rok to bude dvacet let, co naše Odysea začala, a toto výročí bychom si rádi připomněli organizací obdobného projektu. Z dalších „zvířecích“ projektů bych uvedl například internetový přímý přenos hnízdění sokolů stěhovavých, rozhlasový cyklus Hlas pro tento den a zejména „trochu jinou reality show“ Odhalení. Během ní jsme sledovali gorilí rodinu v pražské zoo a později vyústila v úsilí o ochranu goril ve střední Africe. Ředitelem Zoo Praha jsem se stal na základě vítězství v konkurzu, který byl vypsán po odchodu dr. Fejka. Jak už jsem několikrát řekl, splnil se mi tím sen, který jsem se ani neodvažoval snít.

Co je v nejbližších letech největší úkol pro pražskou zoo?
Podle serveru TripAdvisor jsme sedmá nejlepší zoo na světě. Naším úkolem je udržet svou úspěšnost, a to jak pokud jde o chovatelské výsledky a podíl na ochraně ohrožených druhů, tak o oblibu u veřejnosti a vysokou návštěvnost. Aby to bylo možné, je kromě našeho snažení a maximálního nasazení nutné do zoo nadále investovat. Plánována je výstava nového pavilonu goril, ale bude nás čekat i přestavba starého slonince a v budoucnosti i vybudování nového areálu pro lední medvědy. Ale ze všeho nejdřív je nutné zoo lépe ochránit před povodněmi, což bohužel nezávisí na nás. Dalším problémem, který nemůžeme sami vyřešit, je dopravní obslužnost naší zoo…

V zoo je hodně kriticky ohrožených druhů zvířat. Je to dlouhodobá strategie zaměřit se právě na ně?
Záchrana ohrožených druhů je jedním z hlavních úkolů moderních zoologických zahrad. V posledních letech jsme se na tuto oblast velmi zaměřili, a to nejen pokud jde o chov ohrožených druhů. Ve spolupráci s Armádou České republiky jsme již čtyřikrát přepravili do západního Mongolska koně Převalského. Na jejich záchraně má naše zoo historicky lví podíl a nyní je nejen vracíme do přírody, ale také podporujeme dlouhodobou udržitelnost jejich návratu. Ve střední Africe podporujeme strážce kamerunské rezervace Dja, ale zejména realizujeme vzdělávací a osvětové projekty, které místní obyvatele vedou k ochraně přírody. Z nich nejvýraznější je Toulavý autobus, s nímž děti z pralesních oblastí absolvují vzdělávací cesty. Podílíme se také na ochraně gaviálů na řece Čambalu v Indii a řady druhů ptáků v Evropě a v Asii. Nejde tedy jen o to ohrožené druhy chovat a rozmnožovat v lidské péči, ale také se zapojit do práce v oblastech jejich přirozeného výskytu a snažit se zachovat jejich přirozené prostředí. Ani všechny zoologické zahrady světa nemají byť nepatrný zlomek kapacity na to, aby mohly „nalodit“ veškeré ohrožené druhy. Nemluvě o tom, že by je také nemuselo být kam vracet. Například gorily by nemohly žít v plantáži palmy olejné; potřebují přirozený deštný les…

Pražská zoo je unikátní svým zasazením do kopcovitého a skalnatého terénu. Má to nějaké výhody, nebo je to prostě historický fakt?
Je to historický fakt, který s sebou nese ohromné výhody. Vybudování zoo v Praze bylo připravováno desítky let a mimo jiné je provázely i spory o to, kde se bude nacházet. Ve hře byl například Střelecký ostrov, ale nakonec padla volba na Trojskou kotlinu. A byla to skvělá volba, kterou nám svět závidí. Krajinný charakter areálu nejenže nám umožňuje vytvářet velmi různorodé expozice, které využívají různých jeho prvků, ale hlavně je krásný… Poloha pražské zoo je jedním z předpokladů jejího světového úspěchu.

Plánujete například územní rozšíření zoo?
Zoo bohužel není příliš kam rozšiřovat. Snad až na jednu výjimku a tou je areál starého Trojského pivovaru. Ten by mohl daleko lépe propojit zoo s městkou částí a sloužit nejen kulturním a vzdělávacím akcím či výstavám, ale také poskytnout ubytovací a stravovací kapacity pro návštěvníky a sloužit i jako východ ze zoo s prodejnou suvenýrů a s kavárnou. Podle analýz, které máme k dispozici, by šlo o velmi vhodnou investici, která by dlouhodobě přispěla k vyšší soběstačnosti zoo.

Jaké nové druhy zvířat by se mohly v budoucnu v zoo objevit?
Plánů máme spoustu, rádi bychom v zoo měli časem například kapustňáky nebo nosorožce, ale již na jaře by se nám z Gudžarátu mohlo podařit získat lvy indické. My je sice máme, ale v jejich čistokrevné linii se je do Evropy nepodařilo z Indie dovézt už víc než dvacet let. Držte nám palce, pokud jejich dovoz vyjde, bude to mimořádně prospěšné pro celý evropský chov těchto jedinečných šelem a ohromný úspěch nejenom naší zoo, ale i české diplomacie.

Jaká zvířata jsou nejnákladnější na chov?
Obecně by se dalo říct, že jde o velké šelmy – tygry, lvy, ale hlavně lední medvědy. Tam náklady na krmení pro jedno zvíře činí asi šest set korun denně. Je však třeba připomenout, že sloni sice tolik „neprojí“, ale vyžadují velmi komplexní péči a nákladné chovatelské zařízení. Pro ilustraci, při výstavbě našeho Údolí slonů se spotřebovalo stejné množství oceli jako na Petřínskou rozhlednu.

Jakých největších chovatelských úspěchů v poslední době zoo dosáhla?
Těch je celá řada. Spolu s návštěvníky se radujeme ze slůněte, mláděte orangutana nebo gorilích mláďat. Téměř každý den však přináší nějaký nový odchov a v řadě případů jde o odchovy unikátní v českém, evropském anebo dokonce světovém měřítku. Aktuálně mám radost například z odchovu kachniček obojkových nebo kočky rybářské. Jsme v naprosté chovatelské špičce, a pokud by naši kurátoři a chovatelé hráli hokej, byli by na úrovni Jaromíra Jágra v jeho nejlepších letech.

Nové pavilony jsou často stavěny tak, aby zvířatům simulovaly přirozené prostředí. Na druhou stranu jsou pak zvířata často ukrytá a nejsou tolik vidět. Není to škoda?
Víte, není umění zavřít zvíře v kleci nebo nějaké vitríně tak, aby bylo pořád vidět. To se ostatně dříve dělo, ale naší snahou nyní je, aby se zvířata cítila dobře. Čili se snažíme udělat maximum pro to, aby je návštěvníci viděli co nejlépe a co nejdéle, ale nikoli za cenu toho, že by to pro zvířata znamenala snížený komfort nebo že by dokonce trpěla. Ostatně si jsem jist, že když nějaký druh zvířete neuvidíte na první pokus, o pár hodin později už se to podaří.

Pražská zoo se pravidelně umisťuje v různých žebříčcích mezi nejlepšími zoo na světě? Čím to je?
Oblibou u návštěvníků a veřejnosti vůbec, skvělými pavilony a způsobem prezentace zvířat, chovatelskými úspěchy a úsilím o záchranu ohrožených druhů, polohou, službami, způsobem komunikace a marketingem. Za tím vším je ovšem nadšení a ohromná práce našich předchůdců i současných pracovníků Zoo Praha a také všech jejích příznivců.

Máte mezi zvířaty v zoo nějakého speciálního oblíbence a máte nějaká zvířata i doma?
Svou poslední knížku jsem nazval Žirafa na pondělí. O žirafách jsem v ní totiž psal hodně často, byť ještě častěji se v ní vyskytují sloni. Když mám návštěvu, beru ji často k žirafám, ale sám chodím ještě raději krmit hrabáče. Velkou část svého života a úsilí jsem spojil s gorilami a Richard se svou tlupou patří bezmála do naší širší rodiny. Koně Převalského jsou další moje srdeční záležitost. A podobně bych mohl pokračovat, až bych nakonec vyjmenoval snad všechna zvířata v zoo. Když o nich něco víte, nutně si k nim začnete vytvářet osobní vztah… A doma, tam máme skvělou boxerku Eli, která je bez nadsázky členem té nejužší rodiny.

Na co byste návštěvníky do zoo nalákal v blížících se podzimních a zimních měsících?
I na podzim a v zimě můžete v zoo vidět většinu zvířat, i na podzim a v zimě se tu rodí nová a nová mláďata, i na podzim a v zimě připravujeme řadu akcí a programů a – v neposlední řadě – i na podzim a v zimě má zoo své ohromné kouzlo. Sám mám zoologickou zahradu snad nejraději, když je zapadaná čerstvým sněhem a když je v ní klid a prostor. Zimě však zdatně konkuruje i barevný podzim… Ale abych byl konkrétní: Návštěvníci, kteří v listopadu a v prosinci předloží na pokladně lístek z vlaku, MHD nebo parníku, dostanou dvacetiprocentní slevu.

Next article