Nedorozumění mezi generacemi je staré jako lidstvo samo – každý vyrůstal v jiném světě a s jinými očekáváními. V týmech pak rozdílné hodnoty často vedou ke konfliktům. Jak najít společnou řeč, zvládnout obtížné konverzace a posílit spolupráci napříč generacemi?
Jakub-Marek Štěpán
Spoluzakladatel Institutu firemní kultury (INFK)
Proč je mezigenerační komunikace často tak náročná?
V prvé řadě, vzájemné nepochopení mezi generacemi není nic nového. Historicky se staří vždy vymezovali vůči mladým a naopak. Hlavní důvod tkví v odlišných očekáváních, která si s sebou nese každá generace. Každý z nás vyrůstal v jiném světě – s jinými technologiemi, jinými hodnotami a možnostmi. Právě prostředí má obrovský dopad. Výzkumy ukázaly, že kdyby dnešní padesátníci byli dnes dvacetiletí, měli by velmi podobné hodnoty a chovali by se stejně jako dnešní mladí. Jiné hodnoty a zkušenosti formují naše představy a očekávání o tom, co je „normální“, a to i v práci: jak se má zadávat úkol, jak se má dávat zpětná vazba, kolik svobody a důvěry je „tak akorát“. Když se tyto nevyslovené představy střetnou, vzniká pocit, že ten druhý to dělá špatně. K tomu se přidává i přirozená tendence preferovat lidi, kteří nám jsou podobní.
Jaké jsou nejčastější výzvy, se kterými se týmy složené z různých generací potýkají?
Největší výzvou je vůbec najít společnou řeč, protože komunikace s různorodými lidmi je přirozeně náročná. Mít tým složený ze stejných lidí sice vypadá jednoduše, ale není to řešení. Všechny studie ukazují, že různorodé týmy jsou výkonnější, ale pozor – ať se nám to líbí nebo ne (většinou ne) – různorodost rovná se konflikt. Různá očekávání přirozeně vedou ke konfliktům. Společná řeč je proto možná jen skrze řešení konfliktů, a tady se dostáváme k jádru problému. Lidé mají stále větší a větší averzi k tzv. „obtížným konverzacím“. To zároveň vytváří stále větší tlak na lídry, kteří mají za úkol takové týmy vést, slaďovat a propojovat. Bez dovednosti conflict managementu to nepůjde.
Co byste doporučil firmám, které chtějí zlepšit mezigenerační spolupráci? Kde začít?
Začít by se mělo u vyjasnění největších konfliktů v očekávání, tedy tam, kde vzniká největší nedorozumění. K tomu jsou ideální vedené diskuze, které by měl facilitovat někdo externí. Externí pohled je zásadní pro nezaujatost a objektivitu. Je to podobné jako v párové terapii: pokud spolu manželé nedokážou mluvit, potřebují někoho externího, aby postavil základ a zajistil, že se navzájem aspoň poslouchají. Cílem těchto setkání je začít spolu opravdu konstruktivně mluvit, a hlavně najít brzdy a nedorozumění, které je potřeba vyjasnit nebo změnit. Teprve následně je možné zavádět opatření, která odpovídají specifiku a kontextu dané firmy.
