Duo Ester a Josefina tvoří umělkyně a herečka Ester Geislerová a módní návrhářka Josefina Bakošová. Na sociálních sítích před třemi lety odstartovaly doslova lavinu sdílení rozchodových hlášek pod hashtagem #terapiesdilenim, s čímž se dnes pojí už i další projekty. Momentálně si dle vlastních slov dávají „klid na lůžku“.
Čím nás letos překvapíte? Můžeme se těšit na nový díl knihy Terapie sdílením nebo novou kolekci vaší společné módní značky Ester&Josefina?
Třídílný audioseriál Terapie sdílením: Průvodce moderními vztahy, který vyšel u Audionaut.cz, je venku a je nominován na audioknihu roku. Osmidílný seriál Terapie sdílením: O esemeskách a lidech můžete zdarma vidět na MALL.TV – a my z toho všeho máme ohromnou radost!
Stihly jsme to rozjet ještě v roce 2020 a teď pozorujeme, jaké má naše tvorba skvělé ohlasy. Roky práce nesou ovoce. Moje kamarádka, režisérka Johana Ožvold, je mi skvělým parťákem v posouvání konceptu Terapie sdílením kupředu. Dobře se nám spolu píšou náměty a scénáře.
V rámci spojení Ester&Josefina se letos bude věnovat primárně propagaci a doprodeji kolekcí, které máme ušité. Koronakrize dopadla i na nás a teď není v našich silách generovat nové projekty. Daly jsme si tedy malou pauzu, takový „klid na lůžku“, a uvidíme, co bude dál. Já osobně se chystám tvořit tentokrát už sama. Po mnoha letech práce ve dvojici mám chuť a sílu být sama za sebe a toto vědomí mě naplňuje štěstím.
Instagram a Facebook @esterajosefina (#terapiesdilenim) jede dál, baví své fanoušky. Potřeba sdílet je důležitější víc než kdy dřív. Všichni jsme trochu odkázáni na online život, nikam moc nemůžeme, ani za svými blízkými, chybí nám ventily… Je fajn mít platformu, kde si můžete takzvaně „vylejt kyblík“. Společně se zasmát, poplakat nebo si zanadávat. Nejste v tom sami!
ESTER GEISLEROVÁ: KVŮLI NATÁČENÍ JSEM ZAČALA S POTÁPĚNÍM
ESTER GEISLEROVÁ
Herečka a umělkyně Ester Geislerová nám v rozhovoru odhalila nejen své nedávné umělecké projekty a filmové role, ale i zákoutí svého profesního a osobního života.
Ester, v únoru jste v Centru uměleckých aktivit v Hradci Králové uvedla audiovizuální výstavu Odložená osobnost, ve které jste mj. použila techniku lip sync. Jak to vlastně funguje?
Lip sync (synchronizace rtů) znamená, že otevíráte ústa na zvuk/hlas, který slyšíte. Důležitější je spíše to, v jakém kontextu lip sync použijete. Dílo Odložená osobnost / Personality Postponed (2020) bylo složeno z rozhovorů tří umelkyň – Pipilotti Rist, Tracey Emin a Anny Daučíkové – a propojovalo celou výstavu společným kontextem.
Ve svých rozhovorech umělkyně řeší společenské postavení žen, postavení žen na umělecké scéně, samostatnost, mateřství, co je tabu a co ne. Tedy to, co máme my ženy všechny společné, to, co nás ženy spojuje. Nechávám tyto slavné umělecké osobnosti, které uznávám a adoruji, skrze sebe promlouvat a zároveň ve svém díle využívám herectví jako uměleckou formu. Do postav se vtělím, říkám tomu „vchameleoním“. Tato zvláštní technika, kdy je divák zmaten a přemýšlí, zda to, co z mých rtů vychází, je opravdu můj hlas a moje myšlenka, či nikoliv – a jak to se mnou nebo s ostatními umělkyněmi souvisí – vytváří v divákovi zvláštní napětí a poskytuje mu možnost se nad tím vším zamyslet. Tu roli se mnou vlastně hraje celá instalace.
Jste dvojnásobnou maminkou, ráda se potápíte, hrajete ve filmech, věnujete se umění a módě. Jak zvládáte skloubit profesní a osobní život?
S potápěním jsem začala primárně kvůli natáčení filmu Psi nenosí kalhoty (Dogs Don‘t Wear Pants, 2019), který se točil ve finsko‑estonsko‑české koprodukci. Tento film měl premiéru na festivalu v Cannes, kde jsem ho osobně reprezentovala. Z aktuálního pohledu to byla poslední možnost poznat filmový festival v podobě, jak ho všichni známe, plný filmových fanoušků, hlava na hlavě, plné sály lidí… dnes na to vzpomínám s velkým sentimentem, láskou a vděčností!
Moje děti jsou už gymnazisté, velice šikovní a samostatní, taky máme střídavou péči, takže mám dost času na ně, na sebe i na svou práci. V poslední době se všechno jaksi uklidnilo, takže všechno zvládám oproti dřívějšku líp a s větším klidem a přehledem. Byly však doby, kdy pro mě bylo všechno dohromady velice hektické a občas mě jímala panika. Covid mě v podstatě vyrval z náruče workoholismu – a za to jsem, navzdory všem otřesným věcem, které způsobil na této planetě, vděčná.
Nejsem v této oblasti dobrý rádce, ale moje koučka mi kdysi radila, ať si prostě v diáři nechám dva dny v týdnu volné jen pro sebe. Dlouho mi to nešlo – a teď jsem v tom přeborník, dokonce mám i týdny, kdy nemám nic! Moje povolání mi to umožňuje, obzvlášť v době, kdy jsem pánem svého času a práci spíš vytvářím. Občas bych teď nad sebou spíš potřebovala bič. Nápadů mám tisíce!
JOSEFINA BAKOŠOVÁ: SNÍM POŘÁD, JSEM TAKOVÝ TYP ČLOVĚKA
JOSEFINA BAKOŠOVÁ
Josefina Bakošová, kreativní ředitelka galerie Harddecore a módní návrhářka, vnímá trend udržitelnosti jako součást nejen módního světa, ale i svého osobního života. Během koronavirové krize vytvořila ve vlastní výloze projekt na podporu umění.
Máte vlastní módní značku Harddecore. Jak vnímáte udržitelnost a šetrnost k přírodě v módním průmyslu?
Galerii Harddecore mám od roku 2006 na Senovážném náměstí, ale Harddecore jako takový zaštiťuje nejen mě, ale i jiné designéry. Svoji osobní módní značku, pod kterou pracuji, nazývám josefinabakosova.
Toto téma vnímám jako svoji součást, svoje vnímání postoje k životu. Je to můj životní názor, filosofie, kterou se řídím jak v práci, tak i v osobním životě. V mé branži je někdy velice těžké dohledat u nějaké látky historii výroby nebo prostředí, ve kterém vznikla… přeci jen na látku vyráběnou v Čechách tak snadno nenarazíte. Historii vzniku a výroby si u materiálu hlídám. Mám úžasné dodavatele a důvěřuji jim. Co se týče šití mých modelů, mám jednu konkrétní švadlenku, jednu maminku z Prahy, která pro mě šije od začátku.
Mohla byste nám přiblížit projekt SEN O? O čem sníte Vy?
SEN O je projekt, který zcela přirozeně zareagoval na současný stav – na zavřené obchody, galerie a celkově veškerý kulturní život. Rozhodly jsme se, že vytvoříme pravidelné výstavy v naší výloze, která je velká, krásná a na frekventovaném místě. Takové malé kulturní okénko, kolem kterého jezdí a chodí lidé. Vybraly jsme několik pro nás velice inspirativních žen, umělkyň, které sní o své práci a momentálně ji nemají kde prezentovat.
Já sním pořád. Jsem takový typ člověka. Sním o tom, že vezmu baťoh a odjedu na dalekou cestu. Úplně sama. Sním o putování k moři a o tom, že se konečně naučím surfovat. Sním o tom, že se vrátím k malování velkých pláten, což jsem už kdysi dělala. Ale také sním o tom, že vypěstuju spoustu zeleniny a že moje slepice mi konečně snesou nějaké vajíčko!