Absolvent Matematicko-fyzikální fakulty nastoupil do AERO Vodochody jako junior analytik provozních dat. Dnes, po osmi letech, vede tým bezpečnosti a spolehlivosti a vidí AERO jako místo nekonečných možností pro každého, kdo má chuť se učit.
Milan Pšenička
Head of Safety & Reliability Group
Vaše vášeň pro letadla vznikla až po nástupu do AERA. Co vás tehdy na pozici juniorního analytika zaujalo natolik, že jste se rozhodl zůstat?
Po vystudování MFF UK jsem měl solidní základ v matematice, fyzice i programovaní, čili kromě podání přihlášky do doktorského studia jsem se rozhlížel i po zajímavých, řekněme juniorních, pozicích s technickým nebo vědecko-výzkumným zaměřením. Do AERA jsem nastupoval primárně jako analytik provozních dat, nicméně věci brzo nabraly trochu větší spád a činností neustále přibývalo. Krátce po mém nástupu začal certifikační proces nového letounu L-39NG, kde jsem byl najednou zodpovědný za celou oblast bezpečnosti a spolehlivosti. Tam jsem se začal do hloubky zajímat o fungování jednotlivých letadlových systémů i jejich selhání.
Prohlédnout si technické pozice >
V čem je podle vás práce analytika bezpečnosti a spolehlivosti v AERO výjimečná?
Během vývoje letounu se většina mých kolegů snaží jeho jednotlivé části navrhnout co možná nejlépe a prokázat, že v rámci předepsaných mezí bude vše spolehlivě plnit svou funkci. Naše práce, především v oblasti bezpečnosti, však vyžaduje trochu odlišný přístup, a to hlavně kladením si otázek typu: Jak může daná funkce letounu selhat? Je selhání dostatečně signalizované pilotovi? Jaká rizika jsou spojená se selháním? A jsou to právě tyto diskuse s konstrukčním a analytickým týmem, které mě baví.
Dnes vedete tým – jaký je rozdíl mezi „být součástí týmu“ a „vést tým“ v prostředí vývoje a analýz?
V prostředí naší vývojové organizace jsou týmy relativně malé, proto „vést tým“ velmi často znamená dělat naprosto běžnou pracovní agendu a k tomu navíc řešit organizačně-technické věci. Nicméně všechny tyto drobnosti dávají člověku potřebný kontext k prováděným činnostem, který je naprosto nepostradatelný pro stanovení priorit ke konkrétním pracovním aktivitám. Z vlastní zkušenosti vím, že když člověk rozumí tomu, proč se věci dělají, snáze se hledá motivace plnit i nepohodlné úkoly.
Jak jste se z juniorského analytika stal jedním z klíčových lidí oddělení?
Obecně si myslím, že pro jakýkoli posun z juniorních pozic výše je potřeba dát juniorům prostor růst (nechat mladší kolegy samostatně řešit jednotlivé úkoly a podporovat je v získávání nových znalostí a dovedností). To je něco, čeho se mi dostalo od obou mých dosavadních přímých nadřízených, čehož si opravdu moc vážím a snažím se takto působit i směrem do mé vlastní skupiny.
AERO často láká lidi, kteří milují letadla od dětství. Může být správným místem i pro ty, kteří teprve hledají, co je bude profesně bavit?
Pro mě osobně je AERO místem nekonečných možností. Tím, že v rámci vývojové organizace jsou jednotlivé odborné týmy relativně malé, má člověk opravdu možnost vyzkoušet si celou řadu různorodých činností. Chvíli je třeba pracovat s 3D modelem, chvíli zase psát kód v Pythonu, poté se řeší implementace nových SW apod. Na každou z těchto oblastí by se určitě hodil odborník, důležitá je ale hlavně schopnost se učit a nechat AERO doplnit letecký kontext.
