Jaroslav zná McDonald’s a jeho procesy takřka nazpaměť. Aby také ne – od svých začátků v kuchyni si prošel všemi úrovněmi organizace a získané zkušenosti dnes využívá při řízení procesů v našem restauračním provozu.
Jak vzpomínáte na své začátky v kuchyni?
Toto období bych označil jako jednu velkou jízdu na horské dráze. Začínal jsem na restauraci Václavské náměstí. Tato restaurace byla v této době největší restaurací v ČR a provoz restaurace tomu odpovídal. Od prvního dne jsem sbíral hodně informací, standardů, kolem mne se nacházela spousta zařízení, které jsem nikdy v životě neviděl, neuměl jsem je používat a do toho do restaurace proudilo spoustu zákazníků. Za těchto podmínek opravdu velká jízda, neustále v pohybu, ale skvělé pro mne bylo, že v tomto období jsem na vše nebyl sám. Měl jsem po ruce zkušeného zaměstnance, který mi vše trpělivě vysvětloval a provázel jednotlivými kroky tréninku.
Vzhledem k tomu, že jsem byl v té době hodně mladý rebel a snažil se do všeho vnést svoji osobnost, tak měl trenér se mnou opravdu hodně práce. Dokázal však vzbudit můj zájem o práci a využít nahromaděnou energii v pracovním procesu. Nejoblíbenějším stanovištěm se pro mne stal gril, příprava masa a platí to i do dnešních dnů. Pokud mám možnost se na restauraci vrátit do provozu, tak moje kroky vedou pokaždé na toto stanoviště.
Jaké byly vaše ambice v začátcích a jaká se Vám dostala podpora?
Ambice jsem v počátcích neměl velké. Chtěl jsem si jako každý mladý člověk přivydělat trochu peněz na přilepšenou v době svých studentských let. Vzhledem k tomu, že na restauraci jsem objevil spoustu takových osob, tak nás to tak hezky spojovalo a pomáhalo zvládnout jednu směnu za druhou. Tak nějak jsem přežil plánované dva měsíce na restauraci a najednou se nabízela možnost pokračovat dál, tak proč ne.
Otevřela se nabídka vytrénovat se na crew trenéra a po něm na shift manažera a vedoucího restaurace. A to už se můj vůz začínal pomalu a jistě rozjíždět. Stále jsem však neviděl cíl do pozice, ve které jsem teď, pouze se nabídla možnost jít vždy o krok dál. Já jsem duší a tělem sportovec. Dejte sportovci určitý cíl a on ho bude chtít vždy splnit. Zakousnul jsem se tedy a do cíle dorazil. Potom jsem však začal pokukoval o kousek dál, tak nějak za roh. Co když se tam nabízí ještě další možnost? A jak vidíte, byla, vždy mi pomocnou ruku nabídl kolektiv restaurace, získával jsem informace od zkušených manažerů, kteří mne provázeli a předávali všechny své zkušenosti, které jsem dokázal velmi dobře na své cestě využít.
V čem jste se díky McDonald’s zdokonalil?
O mém vývoji u McDonald’s by Vám asi mohli vyprávět moji rodiče a moje žena, bylo by toho asi hodně. Ale to hlavní, co jsem si odnesl, je asi smysl pro preciznost, důslednost a systematičnost. Určování priorit, umění zkombinovat standardy v rámci takto velké společnosti, získat nadhled a udržet si zdravý rozum. To jsou asi nejdůležitější věci, ve kterých jsem se opravdu zdokonalil nejvíce.
Co Vás na Vaší práci nejvíce baví?
Neustálá inovace. McDonald’s je lídr ve svém oboru a tím pádem se snažíme být vždy o krok napřed, hledáme nová řešení, máme široké spektrum záběru. A hlavně můžu ovlivňovat věci, které jsem si prožil, tak aby se změnily k lepší zaměstnanecké a zákaznické zkušenosti. Vše však není jenom o mne, jsem především součástí širokého týmu lidí, kteří společně pracují a směřují ke společnému cíli.
Kdyby jste mohl svému mladšímu já udělit nějakou radu, co by to bylo?
Moc hezká otázka, díky za ni. Bylo by toho asi hodně, co bych si poradil. Hlavně abych zůstal sám sebou, nohama na zemi, být pokorný, umět se i přes těžší situace povznést a užít si danou chvíli. Koukat vstříc budoucnosti a i když každý den není posvícení, tak myslet pozitivně, že zítra opět vyjde slunce a bude líp.