JAN MEDVEĎ
Zástupce generálního tajemníka
Vedoucí odboru legislativy a mezinárodních vztahů
Sdružení automobilových dopravců ČESMAD BOHEMIA
„Silniční doprava se v principu nezříká odpovědnosti za podíl na znečištění životního prostředí, ani nezpochybňuje, že vývoj by měl směřovat k čistší dopravě a že by emise měly klesat. Nicméně některé cíle, které Evropská komise (dále EK) vytyčila, se nám zdají v tak krátkém časovém horizontu nesplnitelné, někdy až naivní. A to kromě jiného i proto, že EK hodlá snížení emisí o 90 % dosáhnout díky cenově dostupnému dopravnímu systému. To je, bohužel, evidentní protimluv, minimálně v oblasti užitkové dopravy osob i nákladu. U těžších vozidel neexistuje žádná náhrada spalovacích motorů, která by v relativně krátké době plně dokázala i při nějaké veřejné podpoře nahradit současná vozidla – natož bez významného nárůstu nákladů, a tím i ceny za přepravu pro zákazníky. O ceně vozidel samotných ani nemluvě. Technologie se určitě budou vyvíjet, ale zatím nemáme k dispozici nic, co by alespoň částečně dokázalo rozumně nahradit naftový pohon pro užitková vozidla. Osobně odhaduji, že minimálně ještě deset let žádná náhrada nebude. Přitom EK připouští, že doprava tvoří páteř evropské ekonomiky. To vědomě a nařízeně zlomíme této páteři vaz?
To je asi hlavní kritická připomínka: nejen Green Deal, ale ani další ‚ekologické‘ iniciativy vůbec neberou do úvahy, že hromadná doprava se totálně odlišuje od individuálního motorismu; jak způsobem provozu, tak i řádově vyšším využitím vozidel než v individuální dopravě. Dopravce si nemůže dovolit vozidlo provozovat dvě hodiny a pak ho další čtyři hodiny nabíjet. Kamion nebo autobus najede 120 000 km ročně, na rozdíl od soukromého osobního auta, které v průměru jezdí hodinu denně, ujede 30 km a zbytek dne a noci prostojí. Až tedy bude nějaká technika s alternativním pohonem reálně využitelná a dostupná, pak si ji podnikatelé budou moci pořídit, ovšem zákazník tyto náklady bude muset zaplatit v ceně.
… nejen Green Deal, ale ani další ‚ekologické‘ iniciativy vůbec neberou do úvahy, že hromadná doprava se totálně odlišuje od individuálního motorismu…
V Zelené dohodě se uvádí, že výsledkem má být snížení emisí o 90 % do roku 2050 díky inteligentnímu, konkurenceschopnému, bezpečnému, přístupnému a cenově dostupnému dopravnímu systému. Nedokážu odhadnout, jaký bude vývoj v oblasti individuální dopravy, ale i laik musí zákonitě pochybovat o tom, že by se během deseti let zdvojnásobila vysokorychlostní železniční doprava. Jako zástupce silniční dopravy mě zaráží plán EK, že pravidelná hromadná doprava na vzdálenosti do 500 km by měla být uhlíkově neutrální. Během deseti let? Veškerá autobusová linková doprava? A ještě tak, aby byla pro zákazníka cenově dostupná? To je prostě nesmysl. Podobně plán na minimálně 100 klimaticky neutrálních měst. Jednak by mělo jít o rozhodnutí municipalit oněch měst, jednak i zde platí, že pokud se města rozhodnou zakázat provoz vozidel na fosilní paliva, nemělo by se to minimálně ještě hodně dlouho dotknout dálkové a příležitostné autobusové dopravy.
Green Deal a další podobné návrhy naprosto slepě ignorují fakt, že už dnes existují rychlá řešení, která by ke snížení emisí ze silniční dopravy přispěla prakticky ihned a levně. Jde např. o rozměry vozidel, které se v Evropě, na rozdíl od techniky a infrastruktury, nezměnily snad 50 let. Pokud by se umožnil provoz delších souprav nebo i jednotlivých delších vozidel, obratem se emise logicky skokově sníží, protože to samé vozidlo při prakticky stejné spotřebě a emisích odveze o desítky procent větší objem nákladu. Jedná se např. o známé eko trucky, tedy dlouhé soupravy do 25,25 m. Nejde o snahu zvyšovat hmotnost vozidel, jde jen o kapacitu. Náklady pro dopravce i zákazníky by byly snesitelné, negativní efekty žádné. Proč na jedné straně EK direktivně prosazuje snižování emisí z dopravy, a přitom brání provozu těchto souprav, mi zatím nikdo nedokázal vysvětlit.“